Agility bez překážek

Jsou období, kdy člověk nemá možnost trénovat na cvičáku na překážkách, a to z různých důvodů. Například to nejde kvůli počasí, nebo nedostatku času, a hlavně tehdy, když je pes ještě příliš mladý na nějaké skákání a kroucení slalomu. Naštěstí je spousta možností, jak si důležité dovednosti a povely natrénovat i tak, třeba venku během procházky.
Vezmu to od začátku - co dělat se štěnětem, než bude mít věk vhodný pro překážky.

Motivace

Je potřeba naučit psa "lásce k práci". Malé štěně se ještě neumí moc dlouho soustředit a tak se postupně a po malých krocích učí spojit si v hlavě řetěz povel - práce - odměna, dokud to pro něho nebude znamenat, že povel = hra. Například člověk zavolá "Ke mně" ve chvíli, kdy k němu štěně stejně běží (to je povel), a když je u něho (práce), hraje si s ním a strašně ho chválí (odměna). Žádný článek řetězu povel - práce - odměna se nesmí vynechat. Zdá se to být jednoduché? Tak pozor na tyto chyby - třeba člověk řekne povel ve chvíli, kdy je pes "odpojený" a kašle na něho - a tím je řetěz porušen, nemůže následovat ani práce ani odměna a vytvoření automatické radostné reakce psa na povel se oddaluje. Nebo třeba člověk řekne povel, ale pes udělá něco jiného a člověk se zatváří naštvaně a opravuje ho - tím se taky kazí motivace, řetěz se poruší, po práci není odměna. Takže jak to dělat? Tak, že člověk neřekne povel (nespustí řetěz) pokud nemá jistotu, že ho pes správně splní. Prostě napřed přemýšlet, pak mluvit.
Je také potřeba zamyslet se nad tím, jak vlastně psa odměňovat a naučit se s ním hrát. Doporučeníhodné je také cvičení s klikátkem - o tom si můžete přečíst tady.

Cvičení poslušnosti

To je myslím celkem jasné - cviky jako přivolání, sedni, lehni atd. se vždycky hodí, i pro budoucího agiliťáka. Moc užitečné také je, když se pes naučí chodit u nohy vlevo i vpravo od psovoda, a taky obraty a couvání. To se bude hodit jako zahřívací cvičení před startem na závodech i na cvičáku. Couvání pomáhá rozvoji obratnosti a rovnováhy, a když se přidají ještě cviky jako slalom mezi nohama psovoda a otáčení psa kolem své osy nebo obíhání člověka, je to úplně ideální.

Reakce na ukazování

Tady je spousta možností, jak naučit psa běžet a pohybovat se podle toho, jak člověk ukazuje rukama či tělem. Já mám nejraději obíhání stromů. Něco je popsáno a nakresleno v přehledu prvků používaných v agility , ale různých cvičení se dá vymyslet mnohem víc, jak zjistíte, když se podívate na tento můj starší článek (ke stažení). Ale i pomocí hračky na volné ploše se dá trénovat ukazování. Třeba aby pes poznal, jestli má běžet u pravé nebo levé ruky psovoda - nechá se sedět, člověk jde dopředu a stoupne si zády, a když na psa zavolá, ukazuje mu tou rukou, u které ho chce mít, případně mu s ní i hodí hračku, takže ukazuje pravou, pes ho oběhne zprava, a naopak. Nebo když pes běží vedle člověka a má odbočit na povel směrem od něho (já mám povel "di") - člověk běží, pes je třeba vlevo, člověk má v pravé ruce hračku a s povelem otočí rameny a hodí hračku směrem šikmo vlevo, aby pes za ní odbočil. Také můžete naučit psa na slovní povel zatáčet vpravo nebo vlevo. Já jsem to učila tak, že pes běží (nebo i stojí, ale čumákem dopředu) přede mnou a já třeba řeknu "left" a hodím mu hračku doleva. Potom podobně, když stojí čumákem ke mně (jen vždycky musím přemýšlet, kde je vlevo). Už to umí i bez házení hračky a bez ukazování, opravdu jen na slovní povel.

Příprava na zóny

Jak to udělat, aby měl pes rychlé a spolehlivé zóny? Například se dají cvičit pomocí terčíku, a než pes doroste, můžete ho zatím naučit běžet a zastavit u terčíku. To se vezme třeba kus látky nebo folie, udělá ze z ní kolečko a pes se naučí dotknout se ho čumákem, nejlépe se to cvičí s klikátkem. Potom se terčík položí na zem, pes se pouští směrem k terčíku a má u něho zastavit, dotknout se ho čumákem nebo si k němu lehnout a mít na něm čumák. Asi metr před terčíkem je hračka nebo krabička s pamlky, a žádoucí je, aby pes rychle běžel k terčíku, co nejrychleji tam udělal to co má (podle toho, co je to za psa a co chce člověk, jestli lehnutí nebo zastavení) a přitom nekoukal na člověka, ale dopředu na hračku nebo pamlsky, to je důležité. Pak člověk řekne uvolňující povel, třeba "běž", a pes vystartuje pro hračku. No když to pořádně umí, a naučí se také běhat přes kladinu a áčko, tak se prostě terčík vezme a položí se za kladinu nebo áčko, a pes zastavuje v poloze 2o2o - jako že má dvě nohy na kladině a dvě, ty přední, na zemi.
Místo terčíku se dá použít deska, velká jako zóna na kladině, na kterou se pes naučí přiběhnou a lehnout, když je deska na zemi, a zase - leží, kouká na hračku a na uvolňující povel vystartuje dopředu. Pak, když umí běhat kladinu, se dá deska na konec a tam si pes lehne. Tuto metodu vymyslela paní Elicia Calhoun a popisuje jí v Clean Run číslo 3/2007. Přednost této metody má být údajně v tom, že pes se učí souběžně lehat na desku (leží tam nebo i stojí v poloze, jakou bude pak člověk chtít i na překážkách, třeba 2o2o) a zárověň se učí běhat co nejrychleji po kladině a áčku, a když už umí oboje dobře, tak se cviky spojí, a deska se dá na překážky. Pokud se jedná o štěně, není dobré cvičit běhání po vysoké kladině a strmém áčku, to až tak od jednoho roku. Ale áčko položené na zemi nebo kladina půl metru vysoká se cvičit dá, postupně se to zvedá až do plné výšky.

Příprava na skákání

Malé štěně ještě nesmí moc skákat. Nápad učit ho běhat mezi bočnicemi překážek nebo dávat tyčku skoro na zem mi nepřipadá moc dobrý. Mnohem lepší je ukazování nacvičit jak bylo popsáno výše a tyčky použít na kavalety. Cílem má být naučit psa uvědomovat si nohy a zlepšit rovnováhu a podsadit zadek. Začíná se na zemi položeným "žebříkem", štěně se vede na vodítku a překračuje ty šprušle. Potom se vezmou tyčky a položí se na zem za sebe asi tak 1 m, třeba 5 tyčí, a pes se na vodítku převádí přes ně. Toto jsem vynechala, rovnou jsem ty tyčky položila mezi dva tunely, a pes běhal z tunelu do tunelu a přitom ho to nutilo tvarovat krok. Jak pes roste, tyčky se zvedají, ale jsou od sebe tak vzdálené, aby pes nemohl skákat dlouhý plochý skok, ale pěkný oblouček. Podle velikosti psa jsou tyčky od sebe (nepravidelně) vzdálené asi tak metr nebo metr a půl, ve výšce třeba 20 cm. Kdyby pes běžel jen přes jednu takovou tyč, natáhl by krok a skočil by jí naplacato, ale tím, že je jich víc a tak u sebe, ho to nutí dělat kroky jinak, zadní nohy dostane víc pod sebe.

Různé jiné cviky

Pes se může naučit "stůl" pomocí nějakého pařezu nebo kusu panelu. Během procházek zkouší překonávat přírodní překážky, třeba přelézat hromadu dřeva, chodit po kládě a podobně, podle stáří s schopností.

Zpátky na úvodní stránku