Parkury na Mistrovství světa
Jaké jsou tendence v agility a kam směřuje? Preferují současné parkury určitý typ psa, a kdyby byly jiné, zvýhodňovaly by třeba naopak jiná plemena? Tak na tyto otázky neodpovím, to si netroufnu. Ale před nějakou dobou jsem četla v Clean Runu článek, srovnávající staré a nové parkury, tak mě napadlo udělat podobné srovnání na parkurech z Mistrovství světa. Já sama závodím více než deset let, tak si i některé dřívější názory a myšlenky pamatuji, i ty z dnešního pohledu pomýlené.Kromě samotného stylu stavby parkurů je ještě jedna věc, která se časem změnila, a to je povrch, na kterém se Mistrovství světa běhá. Dříve to byl koberec, někdy i dost nekvalitní, tenký a klouzající, dnes je to umělá tráva. Takže asi nemá cenu srovnávat třeba postupové rychlosti psů.
Na Mistrovství v roce 1998 a 1999 jsem byla, z ostatních mám alespoň nákresy parkurů, výsledky a dost běhů mám nakoukáno z videa, takže nějakou představu o průběhu mám.
Nejstarší parkury z MS, které jsem našla
V těch dávných dobách byl pro nás docela problém sehnat vůbec nějaký nákres parkuru, ne jako dnes, kdy je jich na internetu plno. Proto se parkury z Mistrovství světa používaly třeba při kvalifikačních závodech. Asi nehrozilo, že by je měl někdo předem prostudované a tím získal výhodu proti ostatním. Nákresy nebyly vytvořené v některém z programů jako dnes, ale pravítkem a tužkou na kostičkovaný papír, a rozmnožené na kopírce. Takže následující obrázky nemohou být moc přesné, ale pro představu, jaký byl agilitní pravěk, to snad stačí. Ani nevím, jestli to byly parkury pro družstva nebo jednotlivce, velké nebo malé psy.
1998 - Maribor, Slovinsko
Jumping pro tehdejší závodníky kategorie Standard (to znamená psi nad 40 cm, skákající překážky o výšce 60 cm) obsahoval dvě místa, která dělala potíže. Napřed prvek 8, 9, dneska docela běžná věc, tenkrát to byl chyták. Cílem bylo mít psa, který rychle reaguje a nechá se od psovoda "uřvat" dříve, než skočí do kruhu, který mu stál v cestě. Nepamatuji se, že by někdo uvažoval spíše tím směrem, že pes by měl už při překonávání osmičky vědět, že půjde okolo a ne do kruhu. Další použitý prvek byla "druhá díra tunelu", z 12 na 13, tenkrát velice módní záležitost.
Jumping vyhrál tervueren, na druhém místě byl groenendael a třetí malinois.
Finále, agility parkur, žádné vystopovatelné prvky neobsahoval, obtížné mohlo být pro některé psy trefit z kladiny kruh. Sbíhaná nebo samostatná zóna byla tehdy ještě neznámá věc, takže psovod dělající za kladinou na psa bubáka, aby ho zbrzdil (tenkrát používaná metoda), nevystartoval včas a psa strhnul doleva na skokovku místo na kruh. I když je pravda, že už tenkrát závodila Christine Charpentier, které se podařilo následující dva roky Mistrovství světa vyhrát, a ta měla na tomto parkuru nejrychlejší čas a žádnou chybu, takže ta už tenkrát sbíhané zóny měla. Kdyby jí v jumpingu nespadla tyčka, vyhrála by celkový součet. Takto vyhrála tervuerenka Inka du Chateau Royal (Claude Singy), kteří měli na agility třetí nejrychlejší čas. Druhý nejrychlejší čas měl malinois.
Agility parkur pro soutěž družstev neobsahuje žádné pasti. Jediný obtížný prvek, i když to rozhodčí možná ani nezamýšlel, byl náběh do slalomu, který nebyl úplně v přímém směru a mnoho psů tam naběhlo až do druhé tyčky. Jumping byl úplně jednoduchý.
1999 - Dortmund, Německo
Rozhodčími na tomto Mistrovství byli pánové Kenth Swartberg a Hans-Günter Hertrich, bohužel nevím, který co stavěl. Tento jumping jednotlivců s přehledem vyhrála groenendaelka Unja D'Aljepalo psovoda Guy Blancke, trať jim velice sedla. Zajímavostí parkuru je, že se dvakrát běžel slalom. Jsou tam použité už i nějaké náznaky točení kolem bočnice - u náběhu do slalomu 4, 5, který v té době mohl být vnímán jako obtížnější a nezvyklý. Nechybí nejpoužívanější prvek tohoto mistrovství - roh čtverce, překážky 15 a 16.
Finálové agility jednotlivců bohužel nikde nemůžu najít. To ale vyhrála s velkým přehledem Christine Charpentier, a z patnáctého místa se tak díky sbíhaným zónám dostala až na první v součtu. Groenendaelka skončila celkově druhá.
Tyto dva parkury jsem běžela. Nechyběl na nich hit mistrovství - roh čtverce u agility a "druhá díra tunelu" u obou. Překážky byly hodně od sebe, všude byla spousta místa. Kdo ví, možná, že takové parkury opravdu mohly znamenat jistou výhodu pro belgičáky a podobné nohatce oproti borderkám. Spíš si ale myslím, že ne, že záleží víc na konkrétním psu než na plemeni, co mu sedí a co ne.
2003 - Lievin, Francie
Parkury z tohoto roku jsou pěkné, propracované, a i dnes stojí za to si je vyzkoušet. Pamatuji si, že rozhodčí Vervoort posuzoval i Mistrovství republiky a jeho parkury mi připadaly hodně překvapivé a podnětné.
Jumping jednotlivců dokončilo bez chyby 55 závodníků, konkurence tedy byla veliká. Na prvních třech místech byly border collie, na čtvtém pozdější vítězka tervuerenka Agua Tarkatan. Mezi prvním a desátým místem byl rozdíl necelá jedna jedna sekunda, mezi prvním a dvacátým místem pak necelé dvě sekundy. Tento parkur se proslavil jako příklad toho, že je potřeba naučit psa samostatné náběhy do slalomu. Mistrovství v roce 2003 jsem neviděla osobně ani na videu, takže mám jen výsledky a nákresy parkurů. V té době ale bylo zvykem parkury z MS stavět na cvičácích a trénovat na nich, asi stejně jako dnes, ale i na závodech jako běžné soutěžní parkury. Takže jsem tento parkur v podstatě také běžela :)
Finále jednotlivců, agility parkur, se mi zdá opravdu krásný. Jako kdyby třeba od finále v Mariboru neuběhlo pět let, ale celé století, je to úplně něco jiného.
2006 - Basel, Švýcarsko
2007 - Hamar, Norsko
2008 - Helsinky, Finsko
Na rozdíl od předcházejícíh let byly parkury docela těžké, překážky stály blízko u sebe.
