Závody
Kvalifikační závody, Kyje, 19.-20.6.2010
Sobota:
Neděle:
Open Air MČR AO a BO v Agility, 13.6.2010
Během roku se konají dokonce dvě Mistrovství republiky pro belgičáky. V únoru bylo v Letňanech v hale na koberci, tam jsem nejela, protože několik předchozích ročníků mi bohatě stačilo, škaredé prostředí, a koberec jako povrch je prostě koberec, i kdyby byl perský. Open air mistrovství už se zdálo o hodně lákavější. Konalo se v Březiněvsi na obecním sportovišti, povrch byla umělá tráva, žádný klouzající koberec, takže pěkné.Parkury stavěla a posuzovala Lenka Pánková, která má pověst výborné rozhodčí. První běh, agility, byl docela těžký, i když po kvalifikačkách mi už asi opravdu těžké nebude připadat nic. Přímo na místě jsem si ho nenakreslila, protože mě nenapadlo, že tyhle závody budou stát za referát na stránky. Nakreslila jsem si ho až doma, tak snad jsem to tak nějak trefila. Tačoun byl v tomto běhu třetí ze všech plemen a první z belgičáků. Předběhl ho mimochodem také jeho kolega z Braníka Skip, krátkosrstka.
Druhý běh dne byl závod družstev, taky agility. Parkur byl jednoduchý, asi aby třeba nestalo, že většina družstev bude dis. Naše družstvo Vestec skončilo někde v půlce výsledkové listiny.
Posledním během byl jumping. Sčítal se s prvním agility a ze součtu měl vyjít mistr belgických ovčáků, a protože to bylo mistrovství i pro jiná plemena, tak také australských ovčáků, kolií a papilonů. Na startu mi bylo jasné, že když zaběhnu bez chyby, tak asi vyhraju belgičáky, protože v prvním kole jsem byla první z BO, samozřejmě záleží také na součtu časů. Není moc příjemné na to myslet, člověk ví, že když to zvorá, bude mít pár dní čeho litovat. Ale říkat si "je to fuk, o nic nejde" také není na startu nejlepší, protože to není pravda :) Nakonec jsem zjistila, že je úplně jedno, co si před během myslím nebo nemyslím, protože stejně nestihnu nic jiného než utíkat a řídit psa. Dobře to dopadlo, všechny tyčky zůstaly na stojanech a vyhráli jsme součet celkově mezi všemi plemeny (Skip byl druhý) a Tačoun je Open Air mistr. Skip zase vyhrál krátkosrsté kolie. Dostali jsme spoustu cen a jelo se domů. Opravdu vydařené závody a já nemám, co bych dodala.
Kvalifikační závody, 29.- 30.5.2010, Nučice
Poslední dobou moc na závody nejezdím, ale kvalifikačky si přece nemůžu nechat ujít. Sejdou se tam opravdu dobré týmy a bývá to pro diváky pěkná podívaná. A když i sama soutěžím, je zážitek úplný :)Noc před závody se mi zdála agiliťácká noční můra o kvalifikačkách, byly postaveny příšerně těžké parkury, strašné nezapamatovatelné motanice, a jako vrchol dne byl do soutěže zařazen tunel se třema dírama, vbíhalo se tou prostřední a vybíhalo vpravo. Tak až na ten tunel ten sen tak nějak vystihoval budoucí události. Parkury byly docela těžké, sice všechny na jedno brdo, ale těžké. Náročné náběhy do slalomů a různé zákeřné pasti. Nebyla jsem ani jednou dis, všechno jsem doběhla, takže já osobně si moc stěžovat nemůžu. Těžké parkury se staví na kvalifikačkách vždycky, co si tak pamatuji, i přesto jsou nejlepší týmy schopné se na krkolomné trati prát o nejlepší čas. U prvního sobotního běhu jsem byla z výkonů docela zklamaná, parkur byl těžký, ale zase ne tak jako v mé noční můře a zaběhnout se to dalo, lidi asi spíš svazovala nervozita. Viděla jsem jen část běhů, ale žádné boje o čas a frajeřinky na trati. Spousta lidí se pro mě nepochopitelně bála, že jim pes vběhne po dvojce do tunelu, a start řešili krkolomným postojem s nohama před tunelovou dírou a během trojky na levou ruku, s přebíhaním za psem. Žádná velká elegance. Výsledky si nepamatuji, ale bylo málo čistých běhů, řádově jeden, a hodně diskvalifikací. Možná to nebylo jen nervozitou, co jsem tak slyšela, lidem se moc nelíbily překážky. Neměly vůbec bočnice, jen takové tenké tyčky, a protože se neběhalo venku, ale v jízdárně, psi je moc neviděli a nechápali, kudy "hop". Překážky bez bočnic také rozhodčího svádí stavět to blízko k sobě, parkur byl dost nahňahňaný. Myslím, že kdyby se nejednalo o závody, ale jen o trénink, všichni by tento běh vystřihli bez chyb a elegantně, až by oči přecházely. Mně se parkur v podstatě líbil, a abych pravdu řekla, tak se mi líbily všechny parkury od rozhodčího Kirillova, i když obtížnost některých prvků byla už nesmyslně za hranou a nepomůže s hlavním úkolem závodů - vybrat nejlepší.
Druhý běh agility a jumping zakreslený nemám. Jumping stavěl myslím Petr Rybář a běžel se venku na trávě. Druhé agility bylo v jízdárně, a nejspíš tam pan Kirillov opět použil své oblíbené prvky, jako těžký náběh do slalomu, tunel pod kladinou nebo áčkem, skokovku zezadu, chyták na konci rychlé rovinky...
Neděle byla v podobném duchu jako sobota. Závodníkům otrnulo a předváděli pěkné běhy, škoda že jsem neviděla všechno. Diváci ocenili potleskem každý úspěšný běh nebo i hezky provedený prvek. Na prvním parkuru bylo hned několik míst, kde se dalo zatleskat za dílčí úspěch, třeba náběh do tunelu 6, náběh na áčko 10, náběh na slalom 15, to byla hlavní prověrka schopností psovoda a chápavosti psa, a stažení na cíl. Zkrátka jedna past na druhé, žádné odpočinkové místo. Moc odpočinková nebyla ani druhá nedělní trať, agility 5. Náběh do slalomu překonal všechny noční můry, pes po skoku dalekém dopadal skoro mezi tyčky a začátek slalomu se ztrácel u tunelové díry. Psovod neměl šanci psa navést ručně, nedalo se ke slalomu včas doběhnout. Krásně čistě to zvládl Radek Liška, a nevím, jestli ještě někdo, protože jsem neviděla všechny běhy. Mně osobně se parkur celkem povedl, měla jsem snad jen jednu chybu a náběh do slalomu Tačoun dal celkem slušně. Nikdy jsem nic takového netrénovala, nenapadlo by mě, že to někdo postaví, doskok do tyčí už skoro nebyl bezpečný. Třetí nedělní agility (agility 6) už v porovnání s předchozími běhy nebylo tak extrémně obtížné, i když lehký běh to taky nebyl.
Horšovský Týn, 6.-7.12.2008
Po dlouhé době jsem se rozhoupala k dalšímu krátkému referátku ze závodů, v tomto roce jsou pro nás poslední. Konaly se v jízdárně, takže povrchem byl písek, a posuzoval Zdeněk Spolek. Všech šest běhu mám natočených, na každý je odkaz pod příslušným nákresem parkuru.
Praha Letňany, MR belgičáků, 22.-23.3.2008
Parkury postavené na mistrovství šeltií, belgičáků, pudlů a kokrů. Posuzovat přijeli rozhodčí, kteří budou pískat i letošní MS všech plemen - Allan Hansen a Anne Savioja. Tyto parkury byly pro všechny přihlášené:
A tyto dva parkury byly postaveny jako finále mistrovství republiky plemen:
Jelení Hora, Polsko, 17.-18.11.2007
Na závěr sezony se nám povedlo prožít naprosto úžasné závody, možná nejlepší, na kterých jsem zatím byla, a taky zatím nejúspěšnější. Už příjezd do Gostaru, kde se to konalo, nás docela vykolejil. Gostar je oficiálně stáj, ale neoficiálně je to megaobrovské panství, luxusní království pro koně. Po příjezdu branou (na kolejničce a s motorkem) a po dlážděné cestě se vynořily něco jako vily, jedna se ukázala být přední stranou obrovské jízdárny, a druhá byla stáj pro spoustu koní. Všechno v Gostaru bylo krásné, nové a kvalitní. V jízdárně byla útulná hospoda s krbem a výhledem přímo na parkur. Venku byla docela zima a v jízdárně, jak už to tak bývá, byla teplota úplně stejná, takže dát závodníkům čas a sušenky byl výborný nápad. Zdálo se, že nikomu nevadilo brát psy do hospody, ale nebyla jsem si tak úplně jistá. Raději jsem přes den měla Tačouna v kleci na ochozu jízdárny. Nemám vůbec představu, jestli mu byla zima nebo ne, neklepal se. Mě nevadilo být pořád venku, poslední dobou jsem docela otužilá, ale já mám bundy a svetry a pes má jen jedny chlupy. Škoda, že neumí říct, jaká teplota by mu asi tak vyhovovala. Když to nechal na mě, usoudila jsem, že je lepší být celý den venku než střídání teplot a že to vydrží. Příště si možná opatřím spíš boudičku než klec, která nedrží teplo, i když zase slyšela jsem názor, že pes potřebuje na závodech vzduch a větrat.Závodníků bylo docela málo, jen 18 v large. Díky tomu měly závody spád, i přes to, že se běhala navíc kategorie "0". Pokud se rozkřikne, jak to bylo super, a příští rok přijedou davy Čechů, asi se akce dost protáhne. Parkury stavěl Zdeněk Spolek. Rozměry jízdárny mu umožnily trochu se rozmáchnout a tak tratě byly běhavé a opravdu krásné, nikde žádná křečovitá stahovačka a nepřirozené lámání do protisměru. Moc hezky se běhalo, písčitý povrch byl taky fajn, prostě člověk si mohl závodění opravdu užít.
Tentokrát opravdu nemůžu říct, že naše výsledky byly jako vždycky - naopak. Stalo se něco neuvěřitelného a Tačoun vysekl 6 bezchybných běhů v řadě za sebou, a jen ten poslední byl dis, ale vinou paničky. Připadala jsem si jako ve snu. V sobotu jsme běželi čtyřikrát, jumping, agility, trojky a nějaký dodatkový běh, a vše bez chyby. Ve výsledcích dodatkového běhu sice vůbec nejsem, někde tam pořadatelům moje jméno vypadlo, ale opravdu mám pocit, že byl čistě. Velkou radost jsem měla ze splněné zkoušky, potřebovala jsem do konce roku obhájit A3, a tyto závody byla prakticky poslední šance, protože už se nikam jinam nechystám. V neděli ráno jsem si říkala, že už můžu klidně všechno pokazit, protože tu veleúspěšnou sobotu nic nepřekoná. Ale série pokračovala, ještě jsme měli bezchybné trojky a agility. Před posledním jumpingem jsem věděla, že pokud ho zaběhnu také čistě, vyhrajeme hlavní cenu, ale zkazila jsem to. Nijak to nezmenšilo mojí euforii. I tak jsem dostala nějaké ceny, za první místo v součtu za sobotu a za první místo v součtu zkoušek.
Nás čechů tam závodilo pět - já, Jana Schnabelová s boc Carrerou, Pavel Košek s kk Dejdym, Irena Kochová s 2xboc Alfem a Faustem a Dita Ungerová s kk Alfarou. Všem se dařilo a vyhrávali, takže jsem začala mít pocit, že majitel toho luxusního koňského panství před stavbou povolal proutkaře a nechal si označit geozóny úspěchu.
Bohužel ještě nemám nakreslené parkury, ale dám se do toho a snad je sem ještě doplním. Nevzala jsem si foťák, vůbec mě nenapadlo, že areál bude tak neuvěřitelný. Nějaké fotky jsou na stránkách Sultánků.
Mistrovství republiky Žamberk 15.9. - 16.9.2007
Letošní Mistrovství se lišilo od těch předchozích v jedné zásadní věci - neběhalo se v hale na koberci, ale venku na trávě. Pro tento účel bylo zajištěno naprosto dokonalé počasí, to znamená hezky, ne moc vedro. Důvodem této změny bylo to, že každý rok je víc a víc závodníků a venku na trávě se dají postavit dva parkury, takže celá akce proběhne rychleji. Napřed jsem si říkala, že je to bezva nápad, lepší než omezovat počet účastníků, ale už si nejsem tak jistá. V neděli při finálových bězích nevznikla vůbec odpovídající atmosféra, hlavně když se běhaly družstva, nikdo moc nefandil a připadala jsem si jako na nějakých běžných závodech, kde o nic nejde. Při finálovém agility jednotlivců už zájem diváků vzrostl, protože se běhalo pouze na jednom parkuru. Ale s loňským rokem se to nedá srovnat, loni bylo finále mnohem větší vzrůšo. Hodně také chyběl kvalitní komentátor, který divákům zprostředkovává sportovní příběhy odehrávající se na parkuru. Nevím, jestli se MR na trávě zachová i příští rok, protože budou volby a není jisté, jak dopadnou. Můj názor zatím je, že klady závodění na trávě (dva parkury a tedy více lidí) převažují nad zápory (snížená důstojnost akce a taky by mohlo pršet). Ideálem by byl nějaký stadion ve větším městě, kam se vejdou i diváci typu "procházka po nedělním obědě", které tam nažene dobrá propagace.Já osobně jsem letos na MR dopadla jako vždycky, to znamená špatně. Ale částečně si to můžu omluvit tím, že Tačoun měl narušený plán tréninků a závodů, když mu nepřátelsky naladěný zlatý retrívr prokousl nohu. V době MR to bylo zahojené, ale příprava na závod byla nedostatečná. Takže proberu jednotlivé běhy, co jsem kde zvrtala. Kreslím a píšu pouze o kategorii large, protože ostatní nestíhám sledovat a taky, protože v nich sama neběhám, nemám je moc v oku.
Program pro nás začal jumpingem jednotlivců, který stavěla rozhodčí Hannele Lummeranta. Když jsem parkur viděla postavený, zděsila jsem se, jak je to všechno hrozně blízko u sebe. Třeba tunel číslo 17 byl opravdu tak nastrčený na bočnici skokovky, jak to mám na nákresu, takže se nedal úsek 7, 8, 9 běžet na levou ruku. Nicméně kupodivu naprostá většina psů zvládla náběh do slalomu dobře, prostě přistání po skoku dalekém je samo navedlo na správnou cestu. Tačoun, jak jsem se obávala, shodil dvě tyčky (10 a 16) a já jsem pak nebyla schopná se soustředit a dojít do cíle, takže mi oběhl 18 a tím jsme dis. Jinak náběh do slalomu byl v pohodě.
Běh vyhrál Honza Smoček s Rohanem (5,25 m/s), druhá byla Olina Edrová (5,18 m/s) a třetí Radana Píšťková (5,13 m/s).
Další na řadě byl běh družstev, agility, který také stavěla paní rozhodčí Hannele Lummeranta. Zdál se mi lehčí z hlediska padání tyček, než jumping, alespoň pro Tačouna. Bohužel, i když tento parkur byl seskládaný z prvků, které trénujeme a umíme, nějak jsem nezvládla náběh z tunelu na áčko, z 10 na 11. Myslela jsem, že budu vlevo a když Tačoun vyběhne z tumelu, pošlu ho povelem "di" od sebe na áčko, a to mi tedy nevyšlo. Stejně jako u jumpingu, i tady byl obtížný náběh na slalom, ale ten (po diskvalifikaci předtím) Tačoun zvládnul. Dala se tam stihnout otočka a vést psa na slalom levou rukou.
Druhý den se ukázalo, že tento běh rozhodl o pořadí v soutěži družstev, protože ve finále měli skoro všichni 0 trestných bodů. Vyhrálo družstvo Almost ex-junior repre ve složení Vargová, Konečná, Králová, Slezáková, kteří jako jediní neměli trestné body. Na druhém místě skončilo družstvo Chlupatý hopan (Kynclová, Žák, Dvořáčková) se 7,78 tr.b, a na třetím místě Large 2 (Diviš, Součková, Nehyba, Vlček), 10 tr.b..
CACIAg byl v sobotu jedinný běh, který máme bez chyby, a skončili jsme na čtvrtém místě. S postupovou rychlostí nejsem moc spokojená, ještě musíme zapracovat na těsném točení kolem bočnic a podobných časožroutech. Třeba při tomto běhu bylo těsné točení po dvojce, potom urychlovací otočka, kterou jsem nestihla, byla po šestce, a pak i po sedmičce, to mohlo pomoct psu pochopit, že má jít do tunelu. Bez otoček to sice pochopí taky, ale pomaleji. Takže představu bych měla, ale otočky jsem tam nedělala. Zajímavostí tohoto běhu byl prvek "okolo", tedy z 17 na 18. Kupodivu to psům nedělalo vůbec potíže, byli rozběhnutí a automaticky šli na osmnáctku zezadu. Tačoun "okolo" trénuje, ale tady to ani nebylo potřeba, prostě přistál v náběhu na 18. Kdo vlastně parkur stavěl si nepamatuji, ve výsledcích jsou uvedeny obě rozhodčí, Ritva Heralla i Hannele Lummeranta.
CACIAg vyhrál Martin Nehyba s mladou nadějnou Fantastic Fíbí Black Chevers s postupovkou 4,73 m/s, res.CACIAg má Marcela Čápková s Busy Novterpod s postupovkou 4,56 m/s.
V neděli se začínalo finálem soutěže družstev, tento jumping stavěla paní Ritva Herrala. Po ránu byla mokrá tráva a Tačoun shodil dvě tyčky jako následek nezvládnutých zatáček, klouzalo mu to dost. Postupovka taky nic moc, vlastně se v zatáčkách skoro zastavoval. Parkur byl opravdu hodně jednoduchý, bylo k vidění strašně moc bezchybných běhů, a příliš blízko u sebe byl snad jen ten úsek od 8 do 12. Pořadí družstev se od soboty moc neměnilo, právě proto, že na lehkém parkuru většině zůstaly chyby jen z prvního kola a ty nakonec rozhodly.
V celkovém součtu vyhrálo družstvo Almost ex-junior repre ve složení Vargová, Konečná, Králová, Slezáková, podařilo se jim zaběhnout obě kola s 0 tr.b. Na druhém místě skončilo družstvo Chlupatý hopan (Kynclová, Žák, Dvořáčková), a na třetím místě Large 2 (Diviš, Součková, Nehyba, Vlček). Rozhodující bylo první kolo, protože ve finálovém jumpingu prvních 9 družstev nemělo žádnou chybu. Družstvo repre skončilo deváté, měli z prvního kola 20 tr.b.
Vrcholem dne byl souboj o titul Mistr republiky, o kterém se rozhodovalo ve finálovém běhu agility na parkuru od paní rozhodčí Ritvy Herally. Jak už jsem psala, na napínavosti ubral nejen výkon komentátora, ale i rozptýlení pozornosti diváků a málo místa okolo parkuru. Loni na Kladně byla hala s několika řadami sedadel a to lidi naláká ke sledování a fandění. Nám s Tačounem už o nic nešlo. Přesto jsem chtěla zaběhnout hezky, abych odjížděla s dobrou náladou a zlepšila si chuť. To se nepovedlo, napřed mi Tačoun skočil zónu na áčku a pak měl nějaké tyčky, skončila jsem diskvalifikací za neopravené odmítnutí na 16. Škoda, parkur byl v podstatě lehký. Sice se může zdát, že tunel pod áčkem je past, ale to se dá docela spolehlivě nacvičit. Některým psům dost klouzala kladina, byla úpně nová, a snad měla příliš lesklý lak, nebo co, byl k vidění i dost hnusný pád psa zadek.
Běh vyhrála Martina Klimešová s Bárou, která ale měla chybu z prvního kola, druhá byla Lucie Součková (po prvním kole dis) a třetí Kateřína Lerlová, v prvním kole s 10 tr.b..
Celkově součet a tím i celé mistrovství vyhrála Dana Vítková s Dumby Miveko, která do finále šla z pátého místa a v agility běhu skončila šestá. Vicemistrem je Pavel Košek s krátkosrstou kolií, což je úspěch pro krátkosrstky, v jumpingu byl na 17 místě, a třetí skončila Irena Kochová s Alfem, v jumpingu 18 místo. Po prvním kole první Honza Smoček zaběhl finále pěkně, ale bohužel mu rozhodčí mávla zónu na áčku, i když podle reakcí diváků se zdálo, že na ní pes šlápl. Alespoň Honza všem ukázal, že má pevné nervy a druhé kolo dokáže zaběhnout krásně i z prvního místa, a jeho vyhlídky na MS nejsou špatné.
European Open 27.7. - 29.7.2007
Tačoun se na prvních kvalifikačních závodech nominoval na EO a tak jsme vyrazili na dvoudenní megaklání agiliťáků nejen z Evropské unie do městečka Castelletto di Leno. Začátek byl v pátek, ale běhat se začalo až v sobotu. Pátek byl určen k tomu, aby se to ohromné množství šest set padesáti závodníků seskládalo do hezkého kempu, ve kterém se závod konal. Bylo příšerné vedro, naštěstí v kempu byl rybník, kde bylo možné koupat psy. Možná i lidi, ale občas tam plavala nějaká ta leklá ryba, tak to nebylo moc lákavé. V papírech, které jsme dostali při přejímce, pořadatelé upozorňovali na vedro a nabádali ke koupání psů v rybníku a stříkání hadicí na sprchování koní. Kemp byl totiž celkově zaměřen na koně a u stájí byly koňské "sprchy".
V sobotu ráno měly v osm hodin začít prohlídky parkurů. Parkury byly čtyři, dva jen pro kategorii large. Všechny byly umístěné na koňském kolbišti, povrchem byl písek. Vzhledem k trochu zmatené organizaci prohlídky začaly asi o dvě hodiny později. Od té chvíle všechno nabralo pořádný skluz a finále končilo až někdy o půlnoci. Myslím ale, že pořadatele to nijak nestresovalo a můj dojem je, že byli pořád přijemní a s úsměvem vyhověli každé žádosti, ale to je jen můj pocit. Co mi na této akci tročku vadilo byla nemožnost sledovat dění na parkuru pěkně v sedě a ze stínu, a taky to, že se na všechny parkury chodilo jedním vchodem, takže se nedalo čekat tak, aby člověk viděl a přitom stál ve stínu. Ale to byly drobnosti vyvážené zážitkem z přítomnosti tolika šikovných psovodů a psů, kteří předváděli krásné výkony.
První parkur, který jsem běžela, byl jumping jednotlivců, je dole na obrázku. Hrozně jsem to zkazila a byla to opravdu ostuda. Dostal mě ten písek, nohy se mi vcucávaly do země a Tačoun mi utekl do diskvalifikace. Zkazila jsem i druhý běh, agility jednotlivců, a to už jsem si připadala opravdu neschopná.
Soutěž jednotlivců měla docela zajímavá pravidla, která jí dělala docela napínavou. Vyvolení běželi finále, do kterého se mohli kvalifikovat buď tak, že skončili v jumpingu nebo agility do pátého místa, nebo tak, že v součtu obou běhů patřili mezi tři nejlepší ze své země. Takže například do finále v large se dostalo asi 60 závodníků (z celkového množství 350) vlastně docela různé úrovně, podle toho, jak na tom která země je. Finálové večerní běhy byly opravdu vzrušující, sledované diváky, kteří povzbuzovali a tleskali a ječeli.
V neděli se běhala soutěž družstev. Družstva byla pro small a medium smíšená, jestli se nepletu. Nebylo nutné mít všechny členy družstva ze stejné země a v případě vítězství takto mezinárodního družstva by se hrála hymna Evropské unie.
Protože jsem se snažila celou sobotu být všude a vidět všechno, pěkně jsem se usmažila v tom horku a v neděli mi bylo špatně, to jsem mohla akorát ležet ve stanu a občas se vypotácet podívat se k parkuru, jestli třeba nemám prohlídku nebo nejsem na řadě. Je to škoda, kdy jindy budu mít příležitost vidět tolik agilitních hvězd pohromadě, ale opravdu sledovat ty čtyři parkury najednou bylo divácky skoro nezvládnutelné.
V neděli jsem jako první běžela agility družstev. Parkur jsem si bohužel nenakreslila, protože jsem doufala, že pořadatelé dají obrázky po skončení akce na internet. Zajímavé na něm bylo to, že byl vlastně lehký, ale hrozně roztažený, takže pro některé lidi jako třeba já na písku neuběhnutelný. Navíc mi tam rozvášněný Tačoun přeskákal zóny. Jumping sice obsahoval víc pastí a dvě točení kolem bočnice, ale zase vzdálenosti mezi překážkami byly tak akorát a tak jsem tento běh dokončila s jednou tyčkou na asi stopadesátém místě. Kdybych byla bez chyby, byla bych na 72 místě, to není moc povzbuzující. A přitom jsem byla jen o 3 sekundy pomalejší než vítěz.
Česká výprava sice nezískala žádný z pohárů, které se tam rozdávaly, ale myslím, že uspět na takové velké akci proti ohromné konkurenci chce taky trochu štěstí. Výsledky jsou na oficiálních stránkách EO a je z nich patrné, že se dařilo třeba Adélce Králové, vidět byl Honza Smoček, ale i ostatní.
Tento parkur měl původně být trochu jiný. Překážka číslo 18 měla být zeď, a 11 zdvojený skok. Pořadatelé ale nenašli shoditelné elementy na vrchol zdi, a tak jedna skokovka ze zdvojeného skoku musela zeď nahradit. Já jsem se diskla hned na druhé překážce, protože jsem si na startu stoupla moc dopředu a vyvedla Tačouna rovnou na skok číslo tři z druhé strany. Po diskvalifikaci to doběhl pochopitelně hezky, jak už to tak bývá. Parkur to vlastně ani není těžký, zaskočil mě ten písek, že jsem na startu tak ztuhla. Někteří se obávali náběhu do slalomu, ale když tam člověk zachoval klid na vyloženě psa nestáhl ze správné trasy, šlo to hladce.
Zajímavé na tomto parkuru bylo, že strašně moc psů shodilo první překážku a poslední překážku dvojskoku, 12b. Zajímavé je to hlavně proto, že si to lidé neohlídají, když vidí, že 50 psů před nima mělo tento problém. Já jsem tam zkazila napřed náběh na překážku číslo 6, kde jsem dělala otočku a srazila se se psem, a sice mi dvojskok prošel krásně, ale disknul se hned po tunelu (13), kdy přeskočil dálku na šíř. Tam jsem to zase podcenila já, když jsem se předtím dívala, jak 50 psů přede mnou udělalo to samé. Náběh na áčko se dal řešit otočením po šestce doprava nebo doleva. Většina lidí kupodivu volila delší variantu doleva, asi kvůli bezpečnosti psa, který by mohl z áčka spadnout. Další průchod "náměstíčkem" byl úsek 13, 14, 15, tam se dalo jít různě, třeba udělat otočku mezi 14 a 15 a jít houpačku po levé ruce, což byla výhoda při náběhu na 17. Někteří dělali otočku za houpačkou.
Kvalifikační závody - první kolo v České Skalici
Kvalifikačky byly velice náročné, běželo se v sobotu šest běhů - dva jumpingy, dva agility a dvě sekvence, a v neděli jen o jednu sekvenci méně.Tačoun se sice nezdál unavený, ale já se budu vzpamatovávat ještě týden. Na některé psy to asi taky bylo moc. Kreslila jsem si jen parkury, sekvence ne, protože na cvičáku stejně sekvence necvičím. Něco mám i natočené, ale ne všechno, protože kameramani se občas zapovídali místo natáčení. Podařilo se zvěčnit tyto běhy: jumping 1 a agility 2 ze soboty a agility 3 a jumping 4 z neděle. Co se týká výsledků, tak nejsou zatím oficiální, ale Tačoun se pravděpodobně kvalifikoval na Evropský pohár.
Lysá nad Labem 5.5.2007
Moc povedené závody, ale bohužel ne z hlediska výsledků, to jsem dopadla jako vždycky, ale z hlediska prostředí, dostupnosti, jídla a podobných důležitých věcí, kvůli kterým se vlastně závodí. Závody pískal pan Zdeněk Spolek.
Jako první se běžel jumping, ve kterém jsem byla dis před koncem, kdy jsem strhla Tačouna do druhé díry tunelu. Byla to velice rychlá trať, celkem jednoduchá. Nemám po ruce výsledky, ale jedna borderka dosáhla postupovky přes 6 m/s.
Byly to naše první trojky. Postoupila jsem sice už v lednu, ale pak jsem měla zlomenou nohu a nezávodila jsem, takže až dnes. Tačoun běžel celkem hezky, ale smetl dvě tyčky. Jednu už si nepamatuji, druhou shodil tu poslední, a to byla moje chyba.
Poslední běh nebyl zas tak moc obtížný, celkem to byla i rychlá trať. Tačoun shodil tyčku u překážky 9 a pak to ještě vylepšil zajímavou diskvalifikací - po látkovém tunelu mi přeskočil pásku ohraničující parkur. Spíš bych čekala, že jí podběhne, ale asi rád skáče. Naštěstí se tam nezamotal, bylo to docela vysoké.
Letňany sobota 28.4.2007
Poprvé po čtyřech měsících jsem vyrazila na závody, hrozně jsem se těšila. Jestlipak bude Tačoun běhat lépe než loni?Závody v Letňanech se konají při mezinárodní výstavě v hale na konci výstaviště, povrch je koberec na betonové podlaze. Letos Tačoun neměl s kobercem žádné problémy, buď byl nějaký jiný, nebo mi ten pes dospěl a zmoudřel.
Prvním parkurem dne byl Jumping od pana Michela Liekense, rozhodčího z Belgie. Přečetla jsem si o něm na internetu, že má tervíka a pyrenejského ovčáka, tak jsem čekala vzdušnou trať, kde všichni budou závodit v plné rychlosti. Na první pohled tak parkur rozhodně nevypadal, zdál se být hrozně nahňácaný. V Letňanech je vždy málo místa a rozhodčí se každý rok nechají nachytat a splácnou parkur na jednu hromadu. Nakonec ale po prohlídce a hlavně po doběhu jsem musela uznat, že ve skutečnosti to nebylo tak hrozné a místa tam bylo dost. Běželo se nám hezky, škoda jen shozené dálky. Asi jí Tačoun neviděl, elementy byly tmavé a na cvičáku máme bílé, takže paničko předělat. Před během jsem odhadovala jako pro nás nebezpečná místa překážku číslo pět, kde by mohl jít na zeď, a úsek mezi překážkami devět a deset, kde to psa táhne do cíle, zvláště po takové rovince, která byla od čtvrté do deváté překážka. Nakonec tohle problém nebyl, stejně jako do tunelu (15) to šlo snadno. Tačoun skončil s pěti trestnými body na osmém místě, postupovku měl 4,89 m/s.
Druhý běh byl Jumping od rozhodčího Antonína Grygara, ten jsem bohužel nějak zapoměla nakreslit. Byl to docela hezký parkur. Tačoun běžel pěkně, shodil první překážku. Skončil také na osmém místě a postupovku měl 4,30 m/s. Potom byl závod veteránů, ten jsem nesledovala, takže ani nevím, jaké tratě se běhaly a kdo je stavěl.
Jako poslední parkur v sobotu se běželo první kolo mistrovství plemen. Parkur stavěl pan Liekens, a připadal mi docela lehký. Neumím si vysvětlit, že bylo tolik chyb a jen dva závodníci dokončili bez trestných bodů, na prvním místě Daniela Hoblová a BO Fixi. Tačoun běžel hezky, ale bohužel mi vypadl ze slalomu, takže jsem ho musela vracet. Také měl velké zdržení na kladině, stejně jako několik jiných psů se mu nějak nezdála nástupní část. Zajímavostí závodu bylo osvětlení, protože hala je tmavá a přímo proti překážce číslo 16 byly otevřené velké dveře s prudkým světlem, takže jsem se bála, aby mi pes na šestnáctku trefil. Možná to světlo způsobilo i ty potíže na kladině. Tačoun je po prvním kole pátý z BO.
Letňany neděle 29.4.2007
 První běh neděle nepůsobil na první pohled nijak přívětivě a taky nebyl. Bylo tam málo místa a třeba stahovačka na překážku 12 byla příšerně těžká. Já jsem od první překážky běžela špatně, Tačouna jsem tlačila do špatných směrů a nakonec jsme dis za druhou díru u tunelu, překážka 8. S odstupem si myslím, že jsem měla být mnohem dál od psa, třeba v úseku 5, 6, 7 jsem měla zůstat vně "náměstíčka" za překážkami 10 a 11. |
 Tento parkur obsahoval dost divokou motanici kolem překážek v horní části nákresu. Napřed se stahovalo ze šestky na sedmičku - tam jsem při prohlídce uvažovala, jestli Tačouna po šestce lámat vpravo nebo vlevo, ale zdálo se mi, že vlevo to nepůjde kvůli dálce a že se tam nevejde. Pár lidí to ale zkusilo a šlo to. Já jsem tento úsek běžela tak, že jsem zůstala před pětkou, šestku skákal proti mě a pak jsem ho na pravou ruku poslala přes sedmičku na slalom. Další porce stahovaček následovala po překážce 13 - stáhnout na 14, pak na 15, a pak mezi bočnicemi na tunel. Od skokovky číslo 17 jsem šla na levou ruku do cíle. Tento parkur jsem už běžela lépe než jumping a máme pouze shozené dvě tyčky, jednu úplně poslední a druhou už si nepamatuji. Je známo, že první a poslední tyčka je většinou chyba psovoda. Tačounova postupovka byla 3,75 m/s, což není nijak závratná rychlost. Přece jenom ty stahovačky bude potřeba natrénovat na rychlost.
|
 Dalším během byl finálový jumping pro S a M šeltie, pudlíky a kokry. Parkur jsem nevyzkoušela na vlastní kůži, a přiznám se, že jsem závod ani moc nesledovala, bolely mě nohy. Ale zdá se, že parkur je docela zajímavý, ten začátek by určitě Tačouna dost překvapil. Zkusím si to postavit na cvičáku. Nezaškodí připomenout, že ne vždy se po startu běží do středu prostoru parkuru. |
 Posledním během dne bylo finále BO a velkých pudlů. Parkur byl postavený tak, aby se dal profrčet rychle a elegentně, což se mi bohužel nepovedlo a po mém zaváhání mi Tačoun šel místo překážky 12 na 14.
Finále se startovalo odzadu, aby to bylo napínavé a ti na předních místech ze včerejšího prvního kola šli poslední. Nakonec na třetím místě MR BO skončila loňská mistryně Simona Hurábová s Džinou, na druhém místě Radka Valentová s Henrym. Poslední startovala Daniela Hoblová s Fixi, po prvním kole první, a nervy jí vydržely až do cíle a první místo udržela, takže je novou mistryní. |
Bratislava 16. - 17.12.2006
Na poslední ze tří prosincových závodů pořádaných na výstavišti Incheba jsem vyrazila i já, rozhodnutá pořádně provětrat peněženku na současně probíhajících vánočních trzích. Jako vzorná závodnice jsem se doma předem podívala, kdo bude posuzovat a jaké parkury staví, že se pokusím trochu natrénovat styl rozhodčích doma na cvičáku. Od paní Ute Antonsen jsem na internetu nic nenašla a od Manuela Alffa sice ano, ale bylo toho málo a takové neslané nemastné, takže jsem si jeho parkury ani nezkoušela. Nakonec ale to co se stavělo v Bratislavě vůbec neslané nemastné nebylo, naopak to byly zajímavé a hezké parkury, hodné zaznamenání. Překreslila jsem je a popíšu, co jsem v jednotlivých bězích zvrtala a kde.
 Tady Tačoun shodil tyčky u 5 a 14, takže není co rozebírat.
|
 Tohle vlasně ani nebylo tak těžké, ale hodně psů se nechalo od páníků znervóznit a vlezli kam neměli, například do tunelu místo na áčko. Tačoun to zvládl hezky, ale bohužel jsem nějak zanedbala náběh do slalomu. Měla jsem jít áčko na pravou ruku a nespoléhat na to, že ho doběhnu, když půjdu na levou. Ale i s odmítnutím byl Tačoun první.
|
 V trojkách byl náběh na slalom skoro lehčí, ale zase tam byl ten rafinovaný úsek od slalomu po houpačku a zamotaný konec.
|
 Jumping byl jednoduchý, ale Tačoun vůbec nepochopil, že před koncem se ještě vrací na překážky 13 a 14, trvalo hrozně dlouho, než jsem ho tam dostala, a shodil obě tyče.
|
 Tunel pod kladinou nebo áčkem Tačouna nezaskočí, to zná. Tento parkur jsme zvládli dobře a čistě, nabrali jsme jen časovou ztrátu v úseku po kladině a hlavně při náběhu na slalom, kde na kluzkém koberci Tačoun odjel z optimální dráhy. Byli jsme v tomto běhu třetí!
| |
 V tomto běhu Tačoun nezůstal sedět na startu, stoupnul si a pak shodil první překážku. Jinak tam nic neměl. Možná jsme mohli být rychlejší, snad ta plynulost časem přijde. Skončil s jednou chybou druhý.
|
 Hezký jumping umožňoval řešit úsek 5, 6, 7 více způsoby, jeden z nich předvedla vítězka s borderou, která tunel oběhla na levou ruku a krásně jí to vyšlo. Já jsem tam dělala otočky jako většina lidí. Zkazila jsem úsek 13, 14, 15.
|
Letňany 29. - 30.4.2006
V Letňanech posuzoval pan Kindle, který bude pískat i MS, takže je o něho velký zájem. Hned po příjezdu jsem se lekla malého parkuru, na kterém se mačkaly překážky jedna na druhou. Měla jsem pocit, že se tam Tačoun ani nebude moct otočit. Taky to byla hrůza - náš běh ani nebyl běh, jen odvolávání od pastí na jednu nebo druhou stranu, děs. V sobotu se jako poslední běželo agility - první kolo mistrovstí BO, kokrů, pudlů a šeltií. Říkala jsem si, že letos asi na dobré umístění v MR BO bude stačit "nějak" přejít parkur a nedisknout se. Plácala jsem se s Tačounem mezi překážkama přes 50 sekund - to se mi ještě nestalo, měli jsme asi 6 sekund přesčas. Skoro po každé překážce mířil jinam, jednou se taky pokoušel proběhnout rozhodčímu mezi nohama. Měl ale naštěstí jen dvě chyby na trase.V neděli se mi zdálo, že se rozhodčí poučili a trochu to roztáhli. Tačoun běhal mnohem líp - stále to sice ještě nebylo v ideální trase, ale už skoro. Nejvíc se vytáhl na úplně poslední a nejdůležitější běh - finále MR BO - to byl jumping a ten vyhrál! Jako jediný doběhl bez chyby a čas celkem ušel - asi sekundu nebo dvě za nejrychlejším. Celkově ho to vyneslo z pátého na druhé místo v MR BO.
