Můj komentovaný velmi volný překlad jejich pravidel pro správné zóny:
1. Pokud vám pes dělá zóny pěkně, cvičte dál stejně. Pokud ale s nimi má problém, budete je muset celkově přetrénovat. Metod je skoro tolik jako trenérů, a řada z nich je velmi úspěšných.
2. Cílem, který chcete dosáhnout, je, že pes dostane povel pro zónovou překážku, udělá jí samostatně, kompletně a správně, a pak čeká na další povel.
3. Udělat správně zónu, to pro psa znamená běžet rychle na konec a čekat, dokud neuslyší povel pro další pokračování. Bez ohledu na to, zrovna kde jste vy. Pro kladinu a áčko znamená konec překážky pozice, kdy má pes dvě přední packy na zemi a dvě zadní jsou na zóně (někdy se tomu říká 2on 2off). Na houpačce stojí všemi čtyřmi na konci prkna.
Naučit psa dělat překonávat tyto překážky samostatně je pro závody úžasná výhoda. Můžete třeba poslat psa na kladinu a běžet do stany do pozice, která vám usnadní navedení psa na další překážky. Nebo třeba nejste tak sportovně zdatní a prostě nestíháte běžet zároveň se psem po celé délce kladiny, a nechcete ho zdržovat.
4. Můžete nacvičit zóny s velmi rychlým vyběhnutím psa z pozice „2on 2off“, ale buďte v tréninku důslední a pamatujte, že ne každý běh na závodech potřebuje co nejrychlejší uvolnění z této pozice.
Tak to si nejsem jistá, zda stále platí. Asi je to myšleno tak, že někdy je v parkuru po zónové překážce prudký obrat do strany a pes by mohl při velké rychlosti ztratit čas, ale vrcholné výkony v agility se stále posunují a chce se po nás mít rychlou zónu bez ohledu na další pokračování parkuru.
5. Slovní nebo fyzický povel pro zastavení na zóně (jako třeba povel „stůj“ nebo náhlé zastavení člověka ve správný okamžik“) není nutný! Je to proto, že je těžké ten povel správně načasovat, když je člověk ve stresu na závodech nebo následkem rozestavení překážek na parkuru není tam, kde si myslí, že by měl být.
6. Cvičit psa tak, že čeká nad zónou až tam člověk doběhne, je cesta k nejistým a pomalým zónám.
Tak tohle je hlavní problém většiny začátečníků. Často je napadne, že vlastně nejjednodušší způsob překonání například kladiny je pokřikovat na psa „pomalu“ nebo „stůj“ a on tam pak zpomalí a náhodou šlápne na zónu.
7. Uvolnění z pozice „2on 2 off“ slovním povelem, ne pohybem, je spolehlivější. Pes by měl chápat tento uvolňovací povel, i když stojíte vedle, jste někde stranou, jdete podél překážky bez zastavení nebo běžíte do strany.
Tento bod je velmi důležitý. Nejde ani tak o to, naučit psa zastavit na zóně, podstata je naučit ho, že smí pokračovat na uvolňovací povel, jako například "běž" nebo "go". Pes běží od začátku překážky do pozice 2on 2off sám od sebe - protože správným postupem při nácviku a správnou motivací chápe, že na kladině a áčku je jeho úkolem mazat na konec a tam zastavit a čekat, až mu bude dovoleno pokračovat.
8. Odměnky, hračky a clicker jsou fajn jako odměna, ne jako povel nebo ukazovátko, hlavně v počátcích nácviku. Hračky jsou vhodné pro zrychlování a motivaci a zaměřují pozornost psa dopředu, ne na psovoda. Přetahování o hračku, která je udělaná tak, aby se dala naplnit jídlem, pomůže těm psům, kteří před hračkou dávají přednost pamlskům, aby se naučili hrát si s páníčkem.
Moc nefungují metody, které spočívají jenom v tom, že na cvičáku se na konci kladiny nechá ležet balonek nebo pamlsek a pes se pro něj při běhu sehne, a tím i šlápne na zónu.
9. Když pes nedělá to, co po něm chcete, třeba vybíhá dřív než řeknete uvolňovací povel, vraťte ho zpátky do pozice, klidně a rozhodně. Pak ho nechte udělat cvik správně, aby mohl dostat pochvalu a odměnu.
Důležité je psa neokřikovat a netvářit se otráveně, když mu to nejde. Nejspíš nechápe, co chcete, a vy ho to teprve učíte, a chcete přece radostné a rychlé provedení překážky a ne ho nadobro znechutit.
10. Neopakujte chyby. Buďte čitelní, když cvičíte na rychlost, důvěru a přesnost. Nevyvolávejte ve psu pocit, že zónové překážky jsou místem stresu a zloby!
11. Rychlé provedení houpačky u lehkého psa někdy znamená, že doběhne na konec dřív, než se houpačka začne překlápět. Pomůže vám nějaká super chutná odměnka.
Hlavně pozor, nenechte psa naběhnout na houpačku, kterou třeba v životě neviděl, aby s ním práskla o zem a navždy se mu znechutila
12. Zónové překážky zařazujte do parkuru až když je pes provádí s jistotou správně. Na závodech je nebezpečí, že si je zkazí.
13. Psi, kteří vědí, že v agility jde o co nejrychlejší překonání překážek, můžou mít snahu přeskakovat zónu, protože je to rychlejší a protože neví, že jsou za to trestné body. Když se to stane, třeba na závodech, psa na pár sekund zastavte a pouvažujte, jestli je váš trénink zón pro psa dost motivující.
Pokud cvičíte zastavované zóny, psa je někdy na závodech možné vrátit na zónu, nechat ho tam chvilku postát, a pak urychleně vyklidit parkur. Ale pozor, podle řádu je na závodech zakázáno trénovat, tak se třeba předtím optejte rozhodčího. Když se to nesmí, doporučuje se nepokračovat v parkuru, to by pes případně mohl chápat tak, že na závodech je dovoleno skákat zóny.
14. Jedna z rozšířených metod na nácvik zón je učit je „od konce“. Napřed se pes naučí stát na zóně a vyběhnout na uvolňovací povel, potom, když to umí, se postaví na sestupnou část kladiny půl metru od zóny a nechá se seběhnout dolů do pozice 2on 2off, pak metr nad zónou atd., až přeběhne celou kladinu a na konci se zastaví. Většinou to funguje, ale problém této metody je, že pes pak běhá kladinu pomalu, protože nemá žádný důvod běžet rychle, když ví, že se na konci stejně zastaví. V této škole cvičí tak, že se pes nezpomalí, a jak to konkrétně dělají vám řeknou, až když se tam přihlásíte.
Musím bohužel říct, že mně se také stalo, že mi pes před zónou brzdí. Myslím, že řešení tohoto problému je napřed pracovat na rychlosti a pak teprve na zastavování. Člověk se učí z chyb a ti chytřejší i z cizích, a tak máte možnost poučit se z té mojí. Dnes bych na kladině postupovala tak, že napřed nechám psa běhat co největší rychlostí, pokud možno od štěněcího věku. Napřed budu mít kladinu položenou, pak u dospělého psa postavenou na normální výšku. Aby nenaskakoval přes nástupní zónu a neseskakoval do strany, použila bych oblouky. Musí být ale velké, aby nijak nedeformovaly přirozený krok psa. (Oblouk na nástupní zónu používám na Tačouna od začátku, a musím říct, že účel plní skvěle, pes získal do tlapek vhodnou „svalovou paměť“ a na závodech mi myslím nástupku ještě neskočil.) Když by pes získal na kladině rychlost, jistotu, nepadal by z ní ani při náběhu z ostrého úhlu, byl by čas na zastavování. Ne ale tak, že se ke konci kladiny postaví pomocník, který po rozběhlém psu skočí a tím mu vezme všechny radostné pocity. Pes při agility je stále povzbuzován běžet dopředu a zastavení bere jako trest. Použít se dá třeba metoda terčíku nebo nějaké desky, na kterou je pes naučený souběžným výcvikem v parku nabíhat a zastavovat, a nebo se může postupovat běžnou metodou „odzadu“ a pokládat psa na zónu, jak bylo popsáno výše. Také je ale možné, že se člověk rozhodne dále cvičit zóny "sbíhané", bez zastavování. V tom případě tím, že nechal psa přebíhat kladinu jen s oblouky na začátku a konci, rozhodně nic nezkazil. Naopak, pokud někdo od začátku cvičil na konci zastavování, bude mít velké potíže psa přecvičit tak, aby dělal pěkné sbíhané zóny.
Zóny na áčku se nacvičují snadněji než na kladině. U menších psů ani není nutné zastavování, jejich přirozený krok jim umožní spolehlivě šlápnout na zónu. Stejně jako u kladiny je vhodné cvičit napřed na nízké překážce, tím se pes naučí na áčko nabíhat a ne naskakovat, a od začátku ho honit na rychlost.